“Hector Berlioz Fantastická symfonie” Sign. Karel Demel 2007

Originální barevný signovaný lept a suchá jehla a mezzotinta na papíře s názvem “Hector Berlioz Fantastická symfonie” . Autorem je malíř a grafik Karel Demel. Signován a datován vpravo dole - 2007
Rozměry včetně rámu cca 32 cm x 23 cm. Obraz je adjustován do nového rámu.
Jedná se o dílo celosvětově známého, vyhledávaného a ceněného malíře, tedy o dobrou investici. Bude perlou ve Vaší sbírce a úžasnou dekorací Vašich prostor.

Demel Karel. * 28.2.1942 Praha
malíř, ilustrátor, grafik, hudebník

V letech 1957-63 studoval pražskou Státní konzervatoř (tuba, kontrabas, později pozoun). Několikrát se neúspěšně snažil zdolat přijímací zkoušky na AVU a UMPRUM. Po odvolání přijat jako mimořádný student do ateliéru prof. Zdeňka Sklenáře - asistentem byl Jiří Anderle (1968-1974). Brilantní kreslíř K.Demel je dnes jedním z nejznámějších českých grafiků své generace. Charakteristikou jeho tvorby je výrazná inspirace hudbou a poezií. V grafice nejčastěji užívá kombinovaných technik.
Umělecký: směr volná a drobná grafika, knižní tvorba a ilustrace, bibliofilie

Téma díla:
Hector Berlioz
Hector Berlioz (11. prosince 1803 – 8.března 1869) byl francouzský romantický skladatel, dirigent a hudební kritik známý především svými skladbami Fantastická symfonie (Symphonie fantastique) a Grande Messe des morts (Requiem). Berlioz vytvořil významné příspěvky ke koncepci moderního orchestru ve svém Pojednání o instrumentaci (Treatise on Instrumentation). Specifikoval mohutné orchestrální síly pro některá ze svých děl, jako dirigent provedl mnoho koncertů s více než tisíci hudebníky. Složil také kolem 50 písní.

Hector Berlioz se narodil ve Francii v La Côte-Saint-André v departementu Isère, v blízkosti Lyonu. Jeho otec, Louis Joseph Berlioz (1776 – 1848) byl uznávaný venkovský lékař a učenec, ateista s liberálními názory. Právě otci mladý Berlioz vděčil za mnohé ze svého vzdělání. Jeho matka, Marie Antoinette Joséphine Marmion (1784 – 1838), byla ortodoxní římský katolík. Měl celkem pět sourozenců, z nichž tři se nedožili dospělosti. Další dva, Nanci a Adéle, zůstali blízcí Berliozovi po celý život.

Na rozdíl od některých jiných slavných skladatelů té doby, Berlioz nebyl zázračné dítě, začal studovat hudbu až ve věku 12 let, kdy začal psát drobné skladby a úpravy. V důsledku odrazování svého otce se nikdy nenaučil hrát na klavír, tuto zvláštnost později popsal jako příznivou a škodlivou. Berlioz vynikal ve hře na kytaru, flažolet a flétnu. Učil se harmonii z učebnice sám, nikdy nenavštěvoval hodiny hudby. Většina jeho raných skladeb byly romantické a komorní skladby.

Již v této době si Berlioz velice oblíbil Vergilia, kterého se naučil číst v latině a překládat do francouzštiny, Shakespeara a Beethovena.

Karel Demel vystavoval zejména v zahraničí (kolem 200 samostatných výstav hlavně v Německu, Belgii a Holandsku), účastnil se však i řady výstav v ČR. Jeho ilustrátorská a grafická tvorba byla mnohokrát oceněna. Roku 2003 obdržel Francouzský řád – rytíř Řádu umění a literatury. Grafika Karla Demela nám odhaluje bohatý vnitřní svět autora.

Členem skupin - Český fond výtvarných umění (ČFVU), Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Grafičanka (hudební sdružení českých grafiků). Obdržel řadu ocenění například - 1974 Cena A.Saňky, 1987 Trienále grafiky Hanoj, 3. cena, 1992 Cena Hudební unie za hudební motivy v grafice,Bratislava, 2006 Cena SČUG Hollar, za komorní grafiku.

Je zastoupen v mnoha sbírkách, například Slovenské národní galerie v Bratislavě, GHMP Praha, Galerie výtvarného umění Ostrava.

VÝTVARNÍK V DOKUMENTECH:
1980, Petrová Sylva , Mladá grafika, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
1984, Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění,
1993, Grafika (Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let / Pictorial Encyclopaedia of the Eighties),
1995, Signatury českých a slovenských výtvarných umělců,
1995, Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M),
1997, Machalický Jiří , Česká grafika XX. století ve Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha
1998, ? Umění v IPB / Art in IPB, Investiční a Poštovní banka, a.s., Praha
1998, Malina Jaroslav , Kruh prstenu (Láska a sex v životě a literatuře světa srdcem a rukama českých malířů a sochařů), Nadace Universitas Masarykiana v Brně, Brno (Brno-město)
1998, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1998 (II. D - G),
1999, ? Eros v evropské grafice v průběhu staletí, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha,
1999, ? Eros in European Graphic Art through the Centuries, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha,
2008, Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE, Spolek sběratelů a přátel exlibris, Praha,
2012, Vencl Slavomil , České grafické novoročenky / Czech New Year print (Minulost a současnost), Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov,
2016, Exner Ivan , Grafický kabinet a komorní plastika (ze sbírky Kooperativy), Nadace pojišťovny Kooperativa, Praha.

Výběr samostatných výstav:
1993 Galerie Weigl, Nürnberg, Sommerhausen, Rotenturm, SRN
Galerie Hollar, Praha
1994 Galerie U prstenu, Praha, Galerie Eupreuve Artist, Antverpy, Belgie
1996 Olomouc, Zámek Buchlovice, Galerie Ikaros Slaný
1997 Nová síň, Chrudim
Jihomoravské muzeum, Znojmo
Galerie Rahmen, Berlin, SRN
2001 Putovní výstava po Litvě – Vilnius, Kaunas, Klaipeda, Plunge, Panevezys Kult. centrum pro mezinárodní spolupráci, Kamira, Egypt
2002 Putovní výstava s J. Anderlem a S. Kulhánkem – Kuala Lumpur, Jakarta,
Handi, Bangkok, Singapur
Autorská putovní výstava – Alžír, Ankara, Istanbul, Abu Dhabi, Bejrut,
Damašek, Amman, Buenos Aires, Hanoi, Vietnam
2003 – M+K Galerie, Praha
Convetion Hall, Taiwan
2004 – Galerie Racim, Alžír
Městská galerie Špejchar, Chomutov, Poslanecká sněmovna ČR, Praha
2005 – Kabinet grafiky, Praha
Gallery Yumi Hamamatsu, Japonsko
2007 – National Gallery of Zimbabwe, Harare, Zimbabwe
Galerie Černá labuť, Praha, Galerie Malovaný dům, Třebíč
2008 – Hotel Villa, Praha, Akademie věd, Praha
Galerie Epreuve d´Artiste, Antwerpen
Maison du Bailli, Morhange, Francie
2010 – Galerie Univerzity Pardubice, Galerie v Lazarské, Praha
Arcibiskupský palác, Praha

Samostatné výstavy (výběr):
1975 – Hannover, Galerie Porkovski – Aaachen (SRN) Wieze (Belgie)
1976- Mnichov – Galerie Schöninger Gent (Belgie)
1978 -Wieze (Belgie), Galerie Elias Praha
1981 – Affligem (Belgie) Amsterodam, Galerie Rosen
1985 – Praha, Olomouc, Bratislava
1986 – Kostnice, Hushaus
1987 – Sint Truiden (Belgie) Zámek Sokolov Zámek Náchod
1988 – Praha Brusel, Galerie Montjoie
1989 – Haag, Pardubice, Uh.Brod
1990 – Zlín, Blansko, Praha, Ostrava
1991 – Leeds, Czechoslovak Centre
1992 – Praha, Galerie Platýz
1994 – Antverpy, Galerie Epreuve Artiste Praha, Galerie HOLLAR

Kolektivní výstavy (výběr):
1983, 1985, 1987, 1989 – Ljubljana, Bienále grafiky
1986, 1988 – Krakow, Mezinárodní bienále grafiky
1993 – Praha, Mánes, Inter-Kontakt-Grafik

Ceny a vyznamenání:
Jeho ilustrátorská a grafická tvorba byla 20x oceněna
2003 Francouzský řád – rytíř Řádu umění a literatury.

Ceny (výběr):
1974 – Cena A. Saňky
1983 – Čestná medaile Malé formy grafiky, Lodž
1986 – 1.cena Exlibris, Belgie Čestné uznání Supraphonu za cyklus „Bedřich Smetana – Má vlast“
1987 – 3. cena trienále grafiky, Hanoj Čestné uznání -Miniaturní umění, Toronto
1988 – Čestná medaile Ex libris, Malbork (Polsko)
1992 – Cena Hudební unie za hudební motivy v grafice, Bratislava
* * * * *
.....napsali o něm....
Galantní protipohyby vášně
Dr. Vilém Stránský

V několika odstavcích není dost dobře možné popsat oblouk grandiózního díla Karla Demela (*1942), které je souhrnem hrůzy i víry, jak svou silou skladebnou a myšlenkovou nosností, tak neústupností ke svým láskám. Jeho grafické listy suverénně vyhmatávají z nejhlubšího zmatku naší doby. V pohledu Karla Demela je vidění synonymem symbolu, je to jen dvojí označení pro tutéž věc. Od symbolu odlišuje alegorii jako hříčku rozumového důvtipu, dílo pouhého intelektu, kdežto symbol je Demelovi něčím organickým, ztělesněním celé bytosti člověka. Alegorie je myšlená, symbol je rostlý. U Karla Demela je podstatou alegorie obsah, podstatou symbolu však tvar. Každá živě ztělesněná představa, tzn. každý tvar, je mu symbolem a umělecké dílo - grafický list či kresba - jako soustava symbolů je výrazem našeho vnitřního stavu.
Zcela důsledně pak vidí těžiště své tvorby v obraznosti, která tyto symboly vytváří. Obraznost se stává nejmohutnější silou, doslova jedinou pravou a nejvyšší skutečnosti našeho života. Hodnota života je zde úměrná bohatství obrazivosti a všechno, co je mimo ni, je vlastně neživot a neskutečnost. Zřídlem obraznosti je vášeň, kterou tento umělec pokládá za čistou veličinu a svatou sílu života. Hříšné je vlastně jen to všechno, co potlačuje vášeň, toto zřídlo obraznosti. Takovýto svět obrazností je světem věčnosti, který se klene nad naším pomíjivým životem.
Karel Demel velmi pozorným a subtilním způsobem objasňuje celou složitou soustavu své symboliky, nezasvěcenci těžko přístupné; vzorovým příkladem jsou grafické listy Protipohyb I. a II., kde už ze samotného názvu je zřejmé v jakých mantinelech se umělec pohybuje. Jakoby mu přitom nesmírnou přítěží v blaženém rozletu rajskými končinami byla jeho říše vidění, která je zcela mimo jakékoliv poznání dobra a zla, protože ční vysoko nad tímto poznáním. Vědomě zapomíná na „strom poznání“, aby mohl spočinout ve větvích „stromu života“, resp. oddat se plně a výlučně požitkům obrazivosti.
Budu parodovat proslulý Voltairův verš, když Karlovi Demelovi vzkáži: „Dnes přichází ti světlo z Francie“... Výtvarně ztvárněná osudová životní láska k velkým francouzským básníkům začala diplomovou prací na VŠUP, kde jedna ze Šesti básní o lásce patřila Baudelairovi. Na základě ilustrací k Doušku jedu Arthura Rimbauda vytvořil posléze grafický doprovod k rimbaudovské bibliofilii Sezóna v pekle (1990). V roce 1994 došlo na Demelově měděné desce k setkání Rimbauda a Verlaina. A nedávno se k Baudelairovi vrátil. Pro Karla Karel Demela je Baudelaire fantastický především pro jeho obraznost, ale i proto, že opěvovaným objektem je zde žena, která u jiných - homosexuálně orientovaných francouzských velikánů pera - schází. Snad taky proto je šestidílný cyklus Květa zla (1996) tak plnokrevný. A teď si Karel Demel chystá měděné plotny na Paula Verlaina. Zcela bezkonkurenční postavení v Demelově hodnotovém měřítku má Belgičan jak poleno, jazykem však svázaný s Francií, Jacques Brel. První grafiku mu Demel věnoval v 1978 až po smrti tohoto fenomenálního barda, během následujících deseti let pak vytvořil dalších dvanáct brelovských listů! Právě tady, na textech, které jsou čirou poezií, se ostří a tříbí Demelova aktivní francouzština, umožňující mu vychutnávat kouzla originálu.
Mistrovská je Demelova znalost nejen základů, ale především tajů a zákoutí grafických technik, mnohých kombinací dnes už ne tak obvyklých. Vedle leptu, suché jehly, mezzotinty, několikrát po sobě sypané akvatinty, zaujme i vykrývaný lept, tzv. rezerváž, umožňující jemnost zrna a měkčí podání. Odvahu Karel Demel dokazuje v experimentech s barvou; jeho barevnost je v grafice do té míry netypická, že se stává až součástí rukopisu. Dráždivé tóny fialové, modré, zelené, červené jsou výsledkem četných barevných zkoušek, přitom jakoby autor neměl nikdy stoprocentní jistotu, že nalezl ten správný valér. Je v tom drobný pocit nejistoty, zároveň i důsledné hledání stále a stále zkoušet zaběhané mechanismy jinak, neustrnout v rutině, snaha po neopakovatelnosti každého nového grafického listu. Proto nejraději tvoří v cyklech, jejichž názvy hovoří za vše: Úzkosti, Chaos, Kam?, Salome, Program TV, Protipohyb, Čakra. A téma, které čeká? Meditace; ne ta směřující k usebrání, ale dynamická transpersonální meditace.
Karel Demel soustavně kreslí podle modelu a kresbu pak doplňuje malbou štětcem. Jde zde více o proporcionální studie a řemeslný dril, zároveň i odpočinek od grafiky. Podobně jako cvičení stupnic na trombón. Díky těmto studiím si může dovolit usilovat především o tvarovou čistotu; libovolně pak kombinuje a obměňuje krajně abstraktní, symbolické i anatomicky přesně dokonalé tvary. Postavy jsou mnohdy spodobněny jako loutky. Vedou-li monology, vždy jsou to monology samomluvné, které nikdy nepřejdou do dorozumívajícího dialogu. Snad i proto jsou často konfrontovány se zdmi a zrcadly. Dynamické nervní grafiky, plné nechutných ženských monster, střídají ty imaginativní, uvolněné až laskavé; je to jakési vědomé přeřazení rychlosti na nižší stupeň. Přitom pak z CD poslouchá neelektrifikovaný jazz mnichovské firmy ECM, dopustit nedá ani na své jazzové stálice: dechaře Cheta Bakera a Gerry Mulligana, z mladších pak Johna Surmana.
Málokdo z našich kumštýřů je tolik ovlivněn zároveň hudbou a poezii, a málokdo to rád i přizná jako Karel Demel. Ostatně studia na pražské konzervatoři se podepsala přinejmenším na pozdější Demelově zálibě v úzkostlivé přesnosti; vlastnost v hudbě nutná, v současné grafice spíše neobvyklá. Grafická interpretace hudby a poezie má blíže k alegorii a není pouhou reprodukcí děl jiného umělce; to byl patrně hlavní důvod, proč si Karel Demel nevystačil jako koncertní umělec pouze s hudbou a zběhl - naštěstí pro nás všechny! - k výtvarnu. Veřejně duje už jen s Grafičankou.
Velmi často lze slyšet, čemu všemu má umění prospívat, a velmi často se zapomíná, že pravé umění je samo o sobě nejvyšším prospěchem života, pro který není třeba hledat vyšší funkce. Tuto pravdu dotvrzuje Karel Demel znovu a znovu v nesčetných obměnách. Figuru vnímá v energetickém poli, v jakémsi imaginárním prostředí, proto ji mnohdy vidíme rozmazanou, v pohybových vibracích. Často stojí v jakési těžko definovatelné hmotě a směřuje kamsi vzhůru. Dole chaos, nahoře poklid. Odnikud někam. Je v tom mimoděk vyjádřená pradávná lidská touha po úniku, po vysvobození od každodenního upachtěného balábile.
Umění je Karlovi Demelovi „vzpomínkou“ na ráj a neuhasitelnou, ničím nevyhladitelnou touhou člověka po něm. Je málo umělců, kteří by si byli do takové vysoké míry vědomi rajské podstaty umění jako právě on. Je zajisté pravda, že v ráji není rozeznání dobrého a zlého, poněvadž v ráji je dobré vše. A člověk ani umění v podmínkách své vezdejší existence se nemůže vymknout ze zákona morálních vztahů. Kdyby se byl Dante zřekl morálního zřetele, snad by v jeho Božské komedii bylo méně věcí, které ji dnešnímu čtenáři zatěžují, ale taky by neměl té síly vidění a nikdy by nedostoupil těch básnických výšin ducha, které tvoří její největší hodnotu. I hodnota symbolu je do vysoké míry morální. Také Demelův heroismus má v sobě tento prvek; nemusíme se obávat, že by morální zřetel mrzačil či ochrnoval jeho obrazivost. Levačkou zraňované měděné desky jsou toho dostatečným důkazem.
Karel Demel žije v hrůze, že vše, co si naplánoval, nestihne udělat; přitom už dnes za ním stojí stovky opusů, které mají svoji neotřesitelnou pozici na absolutní špici českého moderního umění.
říjen 1996
*******
Karel Demel wurde 1942 in Prag geboren. Von Anbeginn künstlerisch interessiert, bewies er nicht nur zeichnerisches Talent, sondern nahm – befördert von seinem Vater – mit elf Jahren auch privat Posaunenunterricht. Nach dem Gymnasium ging er zunächst an das Prager Konservatorium, wo er von 1957 bis 1963 erst Tuba und Kontrabass, dann Posaune studierte. Den anschließenden Armeedienst verbrachte er in einer Militärkapelle. Schon während seiner Zeit am Konservatorium waren ihm jedoch erste Zweifel an seiner Laufbahn als Musiker gekommen. 1965 nahm er zwar eine Anstellung als Musiklehrer an der Volkshochschule an, bewarb sich zugleich aber für ein Malereistudium an der Akademie der bildenden Künste in Prag. Dieser und auch ein zweiter Versuch im Folgejahr blieben trotz intensiver Bemühungen zunächst aber erfolglos. Nachdem 1967 auch eine erste Bewerbung an der Hochschule für Kunstgewerbe in Prag gescheitert war, gelang ihm 1968 trotz neuerlicher Ablehnung infolge seines Einspruchs doch noch die Aufnahme an der Hochschule für Kunstgewerbe, wenn in der Malerei-Klasse von Zdeněk Sklenář zunächst auch nur auf Probe. 1970 wechselte er schließlich in die Fachrichtung Graphik und Buchillustration, die nach dem Tod von Jiří Trnka Zdeněk Sklenář übernommen hatte. Hier begegnete er dem damals 35-jährigen Jiří Anderle, der als Assistent von Sklenář maßgeblichen Einfluss auf die künstlerische Ausbildung nahm. Vier Jahre später (1974) beendete Karel Demel sein Studium mit dem Diplom als einer der profiliertesten und erfolgreichsten Absolventen, den die „Sklenář-Schule“ hervorgebracht hat. Seither lebt und arbeitet Demel als freischaffender Graphiker und Illustrator in Prag. Buchausstattungen, Mappenwerke und bibliophile Ausgaben, so für Lyra Pragensis und andere Editionen, gehören ebenso zu seinem Œuvre wie die freie Graphik, aquarellierte Zeichnungen und kleinformatige Ex libris.
Vor allem Anderle hat Demel künstlerisch geprägt. Er vermittelte nicht nur Einblicke in die aktuelle Weltkunst wie die Tradition der tschechischen Moderne, namentlich des Poetismus, sondern auch Offenheit für einen spezifisch zeitgenössischen, imaginativen Ausdruck existentieller Sinnzusammenhänge, Verhaltensmuster und Realitätskonflikte. Er war es auch, der seine Schüler an die feineren Seiten der graphischen Kunst heranführte und von ihnen eine vollendete Beherrschung der Mittel beispielsweise in der technisch höchst anspruchsvollen Kombination von Kaltnadel, Kupferstich und Roulette verlangte. Von dieser soliden Basis aus konnte Karel Demel seine persönliche Ausdrucksweise und Bildkonzeption entwickeln und zu einer ganz eigenen künstlerischen Haltung finden, die ihn unbelastet von jeder politischen Implikation rasch auch international Aufmerksamkeit und Beachtung brachte.
Bereits ein Jahr nach dem Diplom begann seine Zusammenarbeit mit dem Art Centrum in Prag, einer dem Staatlichen Kunsthandel in der DDR vergleichbaren Institution, die ihm als „Devisenbringer“ eine ganze Reihe von Ausstellungsmöglichkeiten eröffnete. Noch 1975 bekam er seine erste Werkschau, und zwar in Hannover. In Prag war eine eigene Präsentation seiner Arbeiten hingegen erst 1978 zu sehen. Inzwischen kann er auf über einhundert Einzelexpositionen in ganz Europa verweisen, dazu auf eine Vielzahl von Ausstellungsbeteiligungen weltweit. Werke von ihm befinden sich in den Nationalgalerien von Bratislava und Prag und einer Reihe weiterer tschechischer wie ausländischer Museen.
Charakteristisch für Demels Werk ist von Anbeginn seine besondere Beziehung zu Poesie und Musik. Gerade die Welt der Musik hat ihn immer wieder zu sinnlich verdichteten Interpretationen des eigenen Empfindens angeregt. Vivaldi, Dvořák, Smetana und Jacques Brel sind nur einige der Musiker und Komponisten, die ihn zu bildhaften Variationen, Zyklen oder Serien inspiriert haben. Dazu kommen (neben verschiedenen tschechischen Autoren) Rimbaud und Mallarmé, die Wegbereiter und Exponenten des französischen Symbolismus, und Baudelaire mit seinen „Blumen des Bösen“, die ihn zu graphischen Blättern von größter Suggestivkraft, formaler Eleganz und intim-nächtlicher Gedanklichkeit führten. Romantisch-symbolistischer Skeptizismus mischt sich in magisch-obsessiven Traumvisionen dabei mit einem Höchstmaß an sinnlichem Ausdruck gefährlicher Schönheit und geheimer, verhängnisvoll-faszinierender Erotik. Arbeitete er zunächst in einer Kombination aus Kaltnadel, Kupferstich und Roulette, in der er früh schon virtuose Vollendung erreichte, so trat nach Mitte der 80er Jahre die Aquatinta bereichernd noch hinzu. Auch die Erfahrungen seiner Hinwendung zur frei fabulierenden, automatischen Aquarell-Zeichnung vom Anfang der 80er Jahre erweiterte sichtbar das Spektrum seines graphischen Ausdrucks, wobei die sinnbildhaft verdichtete Reflexion der Innenwelt des Menschen, seiner libidinösen Sehnsüchte, seiner Hoffnungen, Obsessionen, Phantasien und Gefühle, nach wie vor das Zentrum seines Schaffens ausmacht. Immer wieder greift er dabei auf früher schon entwickelte Themen und Motive
zurück, wenn oft auch in modifizierter Technik und anderem Format. Die Handschrift erscheint in letzter Zeit spontaner, die Figuren expressiver, ja gelegentlich deformiert wie die Protagonisten in einem absurden Theater. Karel Demels Werk ist komplex und von zeitloser Gültigkeit, obgleich dem modernen Menschen verpflichtet. Aus einer meisterhaften Beherrschung der Technik wie der Symbiose von Poesie, Eros und Musik erwächst ein Großteil der Faszination seines Werkes, das ihm bereits mehr als ein Dutzend internationale Preise und Auszeichnungen eingebracht hat.
IN: http://www.panorama-museum.de/html/demel.html