Zasloužilý umělec Josef Liesler
“Mystery” barevná litografie číslováno a podepsáno autorem tužkou 57/170 Liesler 74
(*19.9.1912 - †23.8.2005) - malíř, grafik a ilustrátor Absolvoval ČVUT - VŠ architektury a pozemního stavitelství, obor kreslení (prof. C. Bouda, O. Blažíček, J. Sejpka) - Praha 1938. Působil jako: 1938-41 člen skupiny Sedm v říjnu, 1942-48 SVU Mánes, 1945 SČUG Hollar, 1958 člen Skupiny 58, později Radar. Byl také členem Královské belgické akademie a nositelem světových i našich cen a uznání v oboru umělecké poštovní známky. Za jednu ze svých poštovních známek (Hydrologická dekáda) také získal prestižní cenu UNESCO za nejkrásnější známku roku. Prezident Václav Klaus mu udělil Medaili Za zásluhy druhého stupně.
Měl svůj vlastní osobitý malířský styl, v němž byla patrná inspirace Picassem a Dalím, v celé své tvorbě byl spojen se surrealismem. Sám své dílo označoval jako fantaskní realitu. Výtvarní teoretici na Lieslerově díle, které vznikalo sedm desítek let, oceňují zejména univerzálnost, lehkost improvizace a výjimečnou pracovitost autora. Kombinace těchto tří schopností mu umožnila zasahovat do rozmanitých výtvarných oborů - malby, volné a užité grafiky, známkové tvorby, plakátu, ilustrace i monumentálního malířství, mozaiky, sgrafita,
Počáteční období charakterizuje expresivně laděná malba s epickými prvky a symbolickými významy, která dosahuje někdy až monumentální podoby (cyklus Tobě navzdory mé století, 1959). Svým dalším dílem, inspirovaným dramatem všedního dne, tragickými událostmi doby (výjevy z operačních sálů) i divadlem a literaturou se podílel na formování programu nového humanismu. Fantaskní malba bohaté imaginace. Je též autorem řady knižních ilustrací, např. A. S. Puškin, Evžen Oněgin, 1956; G. Flaubert, Paní Bovaryová, 1960; L. N. Tolstoj, Anna Karenina, 1964. Vytvořil více než stovku československých a českých poštovních známek.
Koncem války vytvořil svá nejsilnější díla, na nichž kombinoval citace známých děl, například Goyi, Picassa, El Greca či Salvadora Dalího, s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem. Mísil fantastické představy se vzpomínkami, současnou situaci s historickou pamětí. Maloval apokalyptické obrazy monster a fantomů, srostlých lidí a strojů, bestií a zrůd ohrožujících člověka.
Zemřel ve věku 92 let v royce 2005.
Ze životopisu umělce:
Malíř, grafik a ilustrátor zasl. umělec Josef Liesler, který občas také vytvořil sochařské objekty a básně jako psané příběhy, se narodil v roce 1912 v Vidolicích, malé vesnici nedaleko Kadaně v severozápadních Čechách. Jeho rodina byla německého původu, ale on rázně rozhodně odmítal veškeré německé nacionalistické nálady už ve svých třicti letech československého občanství. Po provedení české školské reformy v Karlových Varech, odešel v letech 1934 až 1938 studovat do Prahy na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství, na Technickou univerzitu k Oldřichu Blažíčkovi, Cyrilovi Boudovi a Josefovi Sejpkovi studovat kreslení. Ale jeho studijní postup byl zastíněn mnichovskou dohodou a spojením německo-českých pohraničních oblastí s říší. Jen o rok později, kdy právě válka vypukla invazí do Polska a Protektorátu Čech a Moravy, které byly zcela obsazené německými jednotkami, Josef Liesler vstoupil do uměleckého svazku: stal se spoluzakladatelem skupiny „Sedm v říjnu“, která v říjnu 1939 poprvé společně vystavovala v pražském salonu Topič. Byl také zapojen do následných dvou výstav, ještě předtím, než se skupina rozpadla na podzim roku 1941. Pod vlivem modelu expresionistů jako Goya a Daumier založená skupina představovala společensky angažované umění, které považovala za „nový, intenzivnější humanismus“, který do skupiny vnesl zejména teoretik skupiny, Pavel Kropáček. Za daných podmínek na počátku války se členové skupiny zajímali o zachování původní, nahé lidskosti. Liesler byl jedním z nejvýznamnějších osobností skupiny. Provozní a ostatní místnosti, kde se pohyboval, stejně jako divadlo a jeho scenérie světa mu poskytly spoustu impulsů zrcadlit ve svých pracích mučenlivou realitu, ze které si vybíral, často se zvýšenou pozorností, surrealistické alegorické symboly a podobenství, aby odpovídajícím způsobem reagovat na peklo války a útlak okupace.
Jeho obrazy a grafické práce byly ze začátku hojně inspirovány literaturou, divadlem, hudbou a historií, ale také jeho zvláštním obdivem ke starým mistrům: Dürer, El Greco, Velázquez, Goya a Daumier, a především k velké renesanci a baroku. Z těchto zdrojů čerpal narativní styl, metaforickou a expresivní plnost svého umění. Suverénní mistrovské kresby, technická bezpečnost a duchovní hloubka jsou charakteristické pro Lieslerovu nezaměnitelnou individualitu dodnes. Od roku 1938 vystavoval spolu s členy sdružení výtvarných umělců SVU Mánes; v roce 1942 se stal jeho členem. V roce 1945 absolvoval svou první sólovou výstavu v galerii Mánes v Praze. Ve stejném roce se také připojil ke Sdružení českých umělců grafiků Hollar SČUG, ale trvalo až do roku 1949, kdy se stal lektorem v oblasti architektury a malířství na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze. Později z vlastního rozhodnutí odešel, ačkoli dostával časté nabídky pokračovat v dalších vzdělávacích aktivitách, on však zastavil všechny funkce ve sdruženích, aby se mohl soustředit pouze na své vlastní umělecké dílo.
Jako umělecký samotář a individualista sledoval sám sebe pouze tehdy, když chtěl soutěžit pouze podle svých vlastních standardů. Hledal spojení s podobně smýšlejícími lidmi. V roce 1958 byl jedním ze spoluzakladatelů skupiny "Gruppe 58".
V kritickém spojení s odlišnými a zdánlivě protichůdnými úspěchy uměleckých modernistů (jako například Picasso a Chagall) Josef Liesler v polovině šedesátých let přešel do nové formy uměleckého vyjádření, k expresivní, surrealní fantazii symbolicko-dekorativní i abstraktní, ovšem aniž by se vzdálil spojení se svou ranou formou prací z období od války a bezprostředně poté. Stylisticky se jeho vizuální jazyk stále více pohyboval směrem k emblematicky zdokonalené fantastické symbolice založené na národních a historických tradicích. Svojí povahou je toto umění nejen velmi dekorativní, ale i těžké v obsahu, v epické hustotě a vážnosti, které jsou prosyceny jemným smyslem pro lidské hodnoty. Jeho práce se zdají být naplněny oboustranným napětím v rovnováze mezi realitou a fantazií, založenými na touze vyjádřit poetické obrazy holistického prožívání světa, který není bez tragického podtónu. Autonomie jeho uměleckého postoje ho nejenže zachránila před jakýmkoli módním nebo programovým úspěchem, ale přinesla také časné mezinárodní uznání. Od počátku šedesátých let vystavoval pravidelně v zahraničí a celosvětově se zájem o jeho díla zvyšoval. Dvakrát, v letech 1960 a 1962, byl dokonce zastoupen v Biennale di Venezia. V roce 1964 se stal čestným členem (Accade-Mico onorario) na Accademia di Belle Arti Florencie, 1969 Mimořádným členem (Membre associé) z Académie Royale des Sciences, des Lettres et des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu a v roce 1977 i Čestným členem Asociace českých bibliofilů. Práce Josefa Lieslera najdete v mnoha významných muzeích a veřejných sbírkách na světě, včetně Národní galerie v Praze a Galerie Uffizi ve Florencii.
Josef Liesler byl nejen malíř, grafik (zde hlavně v barevné litografii ) a kreslíř, ale také ilustrátor, návrhář známek a exlibris umělců. Ilustroval více než 100 knih a navrhl téměř stejný počet poštovních známek. V sedmdesátých letech získal několik cen za svou postgrafickou práci, a v roce 1975 získal fantastickou první cenu UNESCO za nejkrásnější razítko na světě. Jako teoretik umělec také opakovaně vydával články, kde vyjadřoval zvé postoje a názory k aktuálním tématům. Bylo vydáno více než tucet jeho esejů a reflexí o estetických otázkách a problémech.
Jako nestor české grafické školy, který suverénně dominuje rozmanitými, a to i ozdobnými tiskovými technikami, je považován za jedenoho z nejvýznamnějších představitelů českého poválečného umění vůbec. Mezi jeho umělecké přátele patřil i významný švýcarskéhý umělec Hans Enri (nazývaný “švýcarský Picasso”), který mu při své spolupráci daroval několik svých kreseb, které vytvořil k ilustraci knihy “Perseum” (tato díla taktéž zakoupila majitelka firmy Brintesia a jsou vyobrazena na brintesia.com).
Josef Liesler žil a tvořil až do svého úmrtí v 2005 v Praze.
Dílo a umění Josefa Lieslera bylo již od dob jeho tvorby a stále je v současnosti publikováno a diskutováno v celosvětových publikacích, médiích, muzeích.
... z tisku životopis
... Čteme-li podpis „Josef Liesler“ pod obrazem, kresbou, grafickým listem nebo v tiráži knihy, je to vždy záruka vysoké kvality.
Abychom dnes tohle mohli o umělci tak prostě říci nebo napsat, muselo uběhnout téměř šedesát let pilné a poctivé práce v ateliéru a grafické dílně.
Od přírody dostal talent a pak bylo třeba, aby se tahle vloha udržela a rozvinula, aby v Kadani našel svoji půdu s časopisy, ze kterých se dalo obkreslovat. Kadaňský pošmistr musel přemluvit jeho otce, aby ho poslal na studie do Karlových Varů. Na karlovarském gymnáziu musel učit profesor Alois Boháč, aby mu dal základy kresby. Musel se setkat se spolužákem Janem Rabasem, synem krušovického malíře Václava Rabase, a u nich doma poznat, jak se maluje. To už byl natolik silný vzor, aby zkusil malovat také. Pak už jen musel vystudovat „profesůru“ kreslení na pražské technice, ale hlavně musel být vnímavý k prostředí, ve kterém dozrával, a výtvarné kultuře, do které se právě chystal vstoupit. To všechno se událo do roku 1939.
Najednou byl vystudovaný profesor kreslení bez místa a také už bez domova. Kadaň připadla říši. Začala válka.
Dvacátého října toho roku zahájili v Praze u Topiče výstavu skupiny „Sedm v říjnu“. Byli to malíři: V. Hejna, J. Liesler, A. Paderlík, Z. Seydl, sklář V. Plátek, sochař J. R. Michálek, fotograf J. Lukas – za rok ho vyměnil malíř F. Jiroudek – teoretikem byl P. Kropáček. Neměli přesně definovaný program, spojoval je zájem o člověka, lidskou postavu kterou interpretovali v expresivní nadsázce v alegorických a symbolickvch dějích. Za tři roky, když se skupina rozpadla, byl už členem SVU Mánes. Vyrovnával se dál se světem a dobou kolem sebe obrazy, kresbami a stále víc i grafickými listy i přesto, že dostal příležitost k pedagogické práci. Zůstal už natrvalo svobodným umělcem. Podnikavě využíval každou příležitost k vystavování a získal si již určité uznání.
Hned po osvobození reprezentoval mladé české umění ve Francii s ostatními účastníky výstavy jede do Paříže. To byla ještě lekce světového umění, nebylo to však nekritické přejímání cizích vzorů víc utrzování na nastoupené vlastní cestě.
V padesátých letech hodně cestoval po Čechách a slovenském venkově – studuje, sbírá motivy a intenzivně ilustruje knihu za knihou, vytváří grafické listy, z prostředí divadla.
Na konci padesátých a začátkem šedesátých let namaloval cyklus „Navzdory tobě, mé století“, v něm se pokouší shrnout dosavadní zkušenosti, vyjádřit svůj postoj ke světu tématickou malbou. Znovu vystoupil s některými umělci ze skupiny „Sedm v říjnu“ ve „Skupině 58“, která však byla ještě širšim sdružením. Cestuje a vystavuje po Evropě.
Vedle grafické práce a znovuobjevené malby přibývá i známková tvorba. Od šedesátých let stoupá osobitost jeho projevu, sází zcela na osobní vidění, charakteristické kaleidoskopické řazení motivů do drůzovitých útvarů řadících reálné i fantazijní prvky do nových souvislostí a významů.
To už je „Liesler“ – ve stovkách obrazů a tisících kreseb, grafik a ilustrací. Udivuje precizností podání, bohatou, nevyčerpatelnou fantazií, bystrým pozorovatelským talentem i hloubkou zamyšlení nad životem, který žije s námi, se svými diváky.
K výstavě grafiky…
Josef Liesler se narodil jako grafik, grafika snad nejvíc odpovídá jeho naturelu a grafickým jazykem – černou a bílou, ale také hýřivě pestrými tóny, ovšem graficky jednoznačně posazenými, se nejpřirozoněji vyjadřuje. Udělat linořez nebo litografii, vymyslet je barevně, to není jen tak, přesto tisk má jednu výhodu; unese neuzavřené, neucelené, prostě dílčí řešení. Může být tak trochu skicovitý, naznačený. Výtvarník si v něm může jen tak přemýšlet a zkoušet (tedy tvořit). A tenhle způsob práce si myslím Lieslerovi vyhovuje, jednou nadsadí obsahovou stránku, jindy si vyřeší formální problém, a vypadá-li list dobře, je dobrý. Není tu ten tlak závaznosti, jako když se maluje obraz, grafik se cítí svobodněji, i když ho tuze svazuje technika – ostatně grafické techniky Liesler zvládá virtuozně.
Z toho, co jsem napsal, by mohlo vyplývat, že grafiky Josefa Leislera nejsou plnohodnotné a rovnocenné ostatnímu dílu, ale to by byl omyl. Chtěl jsem naopak zdůraznit, že jimi reaguje aktuálněji na vnější podněty, že jsou více z první ruky, prvního nápadu, jsou čerstvější a snad čistěji zrcadlí myšlení a pocity svého autora.
Kdo se chce k dílu Josefa Lieslera přiblížit, měl by začít právě odtud, od grafiky.
...z textu autora článku p. Zoubka
Hlavní životopisné údaje
19. září 1912 se narodil ve Vidolicích u Kadaně
1918–1926 prošel základními školami v Kadani
1926–1934 studoval na českém gymnáziu v Karlových Varech
1934–1939 studoval obor kreslení na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze
1939 vystoupil se skupinou „Sedm v říjnu“
1942 byl přijat za člena SVU Mánes
1943 učil na výtvarné škole Mánesa
1945–1949 učil na ČVUT po prof. O. Blažíčkovi
1946 zúčastnil se výstavy Mladé československé umění v Paříži
1958 stal se členem „skupiny 58“
1969 byl jmenován zasloužilým umělcem
1975 dostal první cenu v soutěži o nejkrásnější známku světa
Žil a pracoval v Praze. Uspořádal téměř sedmdesát samostatných výstav a zúčastnil se víc než stovky společných a skupinových výstav doma i v zahraničí. Ilustroval víc než sto knih a bibliofilií. O jeho životě a díle pojednává dosud nejobsáhlejší monografie, kterou sestavila S. Hlošková a vydal Odeon v edici Umělecké profily, svazek 33, roku 1988 v Praze
 |  |  |  |
 |