“Girl” dřevoryt/papír, cca 1950, sign autor “Karel Svolinský” tužkou, volný list
Rozměr tisku 12,3 x 9,2 Cm
Rozměr papíru 16 x 10,8 Cm
Karel Svolinský
narozen 14. ledna 1896 ve Svatém Kopečku u Olomouce, zemřel 16.září 1986 v Praze.
Český malíř, grafik a ilustrátor, scénograf, vysokoškolský pedagog, typograf, tvůrce písma
V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UMPRUM v Praze. U profesora Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku (1919–1921), u Bohumila Kafky sochu (1921). Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. V roce 1928 získal státní stipendium a od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky.
Umělec v totalitním režimu. Nevšímat si? Přizpůsobit se? Rezignovat? Kolaborovat? Říká se, že „když je nepřítel v zemi, slušný muž kariéru nedělá“. Jenže co když se nám zdá, že ten nepřítel tu bude na věky; co víc, co když ten nepřítel vlastně vypadá jako jen trochu jiný „jeden z nás“?
Tam, kde se talent spojí s pracovitostí, se zpravidla rychle dostavují výsledky. Fenomenální český malíř a výtvarník Karel Svolinský je bezesporu šťastnou kombinací velkého talentu a potřeby pracovat. Rodák (1896) ze Svatého Kopečku u Olomouce neměl cestu k malování jednoduchou, každopádně umění hrálo v jeho životě roli od nejútlejšího věku.
Vyučil se v Praze řezbařině a ve stejném oboru chtěl pokračovat na vysoké škole v řezbářském ateliéru Štěpána Zálešáka. Odtamtud ale roku 1922 přešel do sochařského ateliéru Bohumila Kafky, aby nakonec (1922) zakotvil v ateliéru speciální grafiky u Františka Kysely.
Tam se Svolinský definitivně „našel“. V krátké době Kysela doporučil nadaného žáka do nakladatelství Jana Otty (vydavatele legendárního Ottova slovníku naučného a mnoha dalších publikací), kde se Svolinský ujal grafických úprav knížek a ilustrátorské činnosti.
Výčet jeho následujících uměleckých úspěchů by byl dlouhý. V roce 1925 na výstavě v Paříži hlavní cena (Grand Prix) za rozměrné vydání Máje Karla Hynka Máchy s mimořádnými dřevoryty. V roce 1928 návrh vitráží pro kapli Božího hrobu ve chrámu sv. Víta (dokončeno 1933), o rok později pro pražskou katedrálu vitráž pro rodovou kapli Schwarzenbergů (dokončeno 1931) a navíc i mozaiková výzdoba pro jižní portál katedrály (realizováno 1939).
Roku 1937 vychází publikace Ptáci, ve které se Svolinský představuje jako citlivý pozorovatel přírody, v roce 1940 Svolinský poprvé navrhuje scénografickou a kostýmní výpravu pro jednu z oper v Národním divadle. Nesmí chybět rok 1944, kdy vychází Jaro, první svazek z cyklu Český rok. Svolinský coby velký milovník lidových krajů a tradicí se zde opět předvádí jako bravurní výtvarník, schopný zachytit atmosféru venkova.
„Oni mne mají všichni za kytičkáře a folkloristu,“ povzdychne si později, když je donekonečna oslavován za Český rok a za zdařilé ilustrace do rostlinných atlasů (tak zdařilé, že si Svolinského ilustrace květin v Praze v padesátých letech objednávají i nakladatelé z Velké Británie, Francie a Spolkové republiky Němcko).
Zapomíná se, že Svolinský je autorem řady známek a bankovek, že se s mírným přemáháním pustil i do drobné grafiky.
Na co se ale nezapomíná – ani tehdy, ani dnes – je Svolinského práce na uměleckém díle, které se nakonec stane (trochu neprávem) jakousi ikonou socialistického realismu: na olomouckém orloji.
Jenže – kdo byl skutečným autorem ideového obsahu orloje? Jaký byl původní Svolinského grafický návrh? A proč padlo rozhodnutí realizovat dílo formou mozaiky, která tolik připomíná moskevský socrealismus…?
V padesátých a šedesátých letech sklízí Svolinský jedno státní vyznamenání a ocenění za druhým. Podle svědků ho to nějak zvlášť nezajímalo – nicméně výhod z toho plynoucích těžil dokonale. Málokterý československý umělec cestoval v letech socialismu po světě tolik, jako Svolinský…
Po srpnu 1968 a zejména pak po lednu 1969 potom Svolinský tvoří se studenty díla, která se jasně vyjadřují pro (ubývající) svobodu. Je za to odměněn „slušným“ vyhazovem z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Dožívá v ústraní, tvoří drobnou grafiku a dotváří sakrální interiéry.
Zdá se, že Karel Svolinský chtěl především celý život malovat, tvořit. Nějaké zásadní otázky, nakolik je možné být svobodným umělcem ve společnosti, kde svoboda je jen velmi relativním pojmem, si buď nepokládal, nebo pokud ano, tak veřejnost nevěděla nic o tom, jaké odpovědi si dal. Paradoxně tak zůstal pro mnohé právě oním „kytičkářem“, „folkloristou“ a navíc ještě tvůrcem socrealistického olomouckého orloje. Jisté přitom je, že podobných výtvarníků, k nimž slovo „geniální“ pasuje asi nejlépe, jsme nikdy neměli mnoho.
▪ 1910–1916: vyučil se řezbářství v Praze
▪ 1919–1921: studium na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka
▪ 1921: studium sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Bohumila Kafky
▪ 1922–1927: studium grafiky a nástěnné malby na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Kysely
▪ 1924: Národní cena za výtvarné umění
▪ 1945–1970: působil jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užitné grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
▪ 1952: Laureát státní ceny
▪ 1956: zasloužilý umělec
▪ 1961: národní umělec
▪ 1976: Řád práce
▪ 1977: podepisuje tzv. Antichartu
▪ 2001: velká retrospektivní výstava v Národní galerii v Praze.
Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné (Ex libris) a užité grafice (plakáty, bankovky, známková tvorba), při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez (související s jeho vyučením řezbářem). Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací:
▪ 1930–1931: návrh vitráže pro rodovou kapli Schwarzenberků v Chrámu sv. Víta v Praze
▪ 1949–1954: návrh nové podoby Olomouckého orloje ve stylu socialistického realismu (ve spolupráci se svou manželkou, sochařkou Marií Svolinskou{[2]}; na realizaci se podílel také sochař Olbram Zoubek)
Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína.[3] Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu (1968).
V roce 1924 vytvořil abecedu pro tisk Máchova Máje včetně iniciál KHM.
Ilustroval celou řadu knih (k nejznámějším patří např. čtyřsvazková publikace Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, 1944–1960) a obálek hudebnin (např. B. Smetany, L. Janáčka, Z. Fibicha). Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje (pro nějž navrhl původní typografické písmo a vytvořil celou řadu ilustrací) na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas[4] (1933). Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibris, bankovek aj. Vytvořil i celou řadu barevných vitráží, mozaik a maleb na sklo. Od roku 1935 byl členem SVU Mánes a čestným členem SČUG Hollar.
V roce 1986 k jeho 90. narozeninám vydal Albatros knihu Kolik je na světě krás, kterou napsal František Nepil a ilustroval právě Karel Svolinský.[5]
Je považován za pokračovatele mánesovsko – alšovské tradice v českém výtvarném umění.
Reference
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2005 XV. St-Šam. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2005. S. 287.
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477
Karel Svolinský, Wenceslas (1933)
Databáze knih: Kolik je na světě krás
Literatura
▪ Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332, 356.
▪ Balaštíková, Eva: Karel Svolinský (1896–1986), 2001, ISBN 80-238-7652-X
▪ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477–8
▪ TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233.
Externí odkazy
▪ Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Svolinský ve Wikimedia Commons
▪ Osoba Karel Svolinský ve Wikicitátech
▪ Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Svolinský
▪ Informační systém abART: Svolinský Karel
▪ Karel Svolinský v archivu Národního divadla
▪ Karel Svolinský v archivu Národního divadla Brno
▪ Karel Svolinský na stránkách Svatého Kopečku u Olomouce
▪ Pořad Českého rozhlasu Plus „Chtěl bych mít nekonečnou tužku...“, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Karla Svolinského z jeho dětství i z vrcholného tvůrčího období, řada z nich nebyla doposud publikována
▪ Klingspor Museum: Karel Svolinský, písma Svolinsky Antiqua (1925), Wenceslas (1933)
▪ Luc Devroye: Karel Svolinsky
 |  |  |  |
 |  |  |  |
 |  |  |  |